Nuda u dětí dokáže potrápit snad všechny rodiče. Dítě chodí po bytě, neví, co dělat, stěžuje si, že se nudí, nebo zkouší trpělivost rodiče všemožnými neplechami. Dlouhodobá nebo častá nuda může také negativně ovlivnit dětský vývoj, náladu i vztahy v rodině. Na druhou stranu je ale důležité si uvědomit, že občasná nuda určitě dítěti neuškodí, naopak může vést k rozvoji fantazie a kreativity.
Proč vzniká a proč je potřeba ji řešit?
Co to vlastně znamená, když dítě řekne, že se nudí? Nuda je specifický pocit nezájmu, ztráty motivace a celkového diskomfortu způsobený nedostatkem vhodné stimulace. Děti jsou na tento pocit obzvláště citlivé. Je to dáno jejich přirozeně velkou potřebou aktivit, nových podnětů a intenzivní interakce s okolím.
Nejčastější příčinou nudy bývá stereotyp. Zvlášť pokud dítě tráví čas ve stejném prostředí (domov, školka, škola), se stejnými podněty, hračkami či aktivitami stále stejně dokola. Nuda přichází také v situacích, kdy je dítě přetíženo přemírou vedených aktivit či příliš organizovaným časem. Zde paradoxně vzniká frustrace způsobená nemožností samostatně volených činností.
Jak předcházet nudě?
Nejprve je vhodné dodržovat pravidlo rovnováhy mezi organizovaným a volným časem. Kromě pevného režimu a plánovaných aktivit by mělo dítě mít dostatek prostoru k vlastní hře, experimentování a spontánnímu zkoušení.
Praktické je také zajistit pravidelnou změnu prostředí, například vycházkami do přírody, výlety do okolí nebo jen změnou prostoru, ve kterém tráví čas. Tím dítě dostává důležité nové podněty, které brání vzniku pocitu stereotypu a monotónnosti.
Důležité je s dětmi otevřeně o nudě mluvit. Učme je vnímat tento pocit jako přirozený signál, který říká: „potřebuju podněty, potřebuju něco změnit.“ Učme dítě aktivně řešit své vlastní pocity a podílet se na vymýšlení aktivit. Skvělým pomocníkem jsou také kvalitní hračky, které rozvíjí dítě přirozeně, zabaví je a zároveň se starají o jejich tělesný i duševní rozvoj. Montessori hračky, kreativní sety nebo společenské hry jsou ideálními nástroji v prevenci
Co dělat, když se dítě začne nudit?
Pokud patříte do skupiny rodičů, které děsí věta: „Já se strašně nudím!“, určitě nejste sami. Jak správně reagovat? Především se vyhněte nějakému rychlému, automatickému řešení: například že dítěti strčíte do ruky telefon nebo tablet, pustíte televizi anebo vydáte rychlý povelem typu „tak něco dělej!“ Dítě potřebuje připomenout, že nuda je naprosto přirozený pocit, který občas prožívají všichni, včetně dospělých. Tím dítě uklidníte a zároveň ho vedete k tomu, aby se učilo rozumět svým pocitům.
První důležitý krok je tedy empaticky reagovat: „Aha, rozumím ti. Vidím, že tě už nic nebaví. Co myslíš, proč to tak teď máš?“ Pokud dítě vnímá, že se skutečně zajímáte, snáz se vám otevře a začne o pocitech hovořit. Aktivní naslouchání je klíčové – dítě potřebuje cítit, že jeho problémy nejsou rodičům lhostejné. Tato jednoduchá strategie vede často k tomu, že dítě samo přijde na nápady, jak situaci vyřešit, anebo se alespoň uklidní.
Druhým krokem je, že můžete dítěti pomoct s konkrétními návrhy, aniž byste vnucovali jednu jedinou aktivitu. Nedávejte dítěti dlouhý seznam úkolů, co má dělat, jen stručně navrhněte pár možností:
- „Co by tě teď bavilo?“
- „Napadá tě, co by vůbec stálo za vyzkoušení?“
- „Hele, zkusíme spolu vymyslet něco skvělého. Napadají totiž věci mě i tebe, tak uvidíme, kdo přijde s lepším nápadem.“
- „Je něco, co už dlouho plánuješ, ale z nějakého důvodu jsi to doteď nezkusil?“
- „Můžeme zkusit postavit bunkr z dek, vytáhnout deskové hry, nebo bys chtěl/a raději něco vyrobit? Co myslíš, co by bylo nejlepší?“
Nezapomeňte, že konečný výběr aktivity přenecháváte dítěti. Umožňujete mu tak zažít pocit, že má věci pod kontrolou, a zároveň ho vedete k samostatnosti.
Závěrem se dá říct, že když vaše dítě pociťuje nudu, nezoufejte. Pamatujte, že vhodná reakce na větu „já se nudím“ může být příležitostí ke společně strávenému času. Naučíte-li se reagovat konstruktivně, empaticky a klidně, pomáháte vašemu dítěti nejen akutně vyřešit danou situaci, ale zároveň ho současně učíte cenným schopnostem samostatnosti a efektivního zvládání emocionálních stavů.