V jakém věku je dítě skutečně připraveno na to, chodit venku samotné? Jaká pravidla stanovit, aby bylo dítě v bezpečí a zároveň rozvíjelo svou samostatnost?
Kdy je dítě dostatečně zralé na samostatný pobyt venku?
Věk dítěte není jediným kritériem – daleko důležitější je jeho emoční a psychická připravenost. Dítě je připravené, pokud zvládá dobře dodržovat jasně nastavené hranice, je schopné samostatného rozhodování v základních situacích a umí vhodně reagovat na běžné nečekané události (např. co dělat, když potká neznámého člověka nebo když se ztratí či zraní).
Důležité je, aby dítě znalo cestu domů ze svého obvyklého okolí, umělo říct nebo ukázat adresu svého bydliště nebo znalo telefonní číslo jednoho z rodičů. Je nutné naučit dítě rozlišovat důvěryhodné osoby (policista, matka s dětmi) a říkáme mu, kam se obrátit o pomoc.
Vaše dítě je na samostatný pohyb venku připravené tehdy, když se s ním dokážete domluvit a víte, že vaše pravidla chápe a respektuje i ve vaší nepřítomnosti.
Co o samostatném pobytu dětí venku říká zákon a odborníci?
Obecně platí, že rodič nese plnou odpovědnost za své dítě až do jeho osmnácti let. Z hlediska doporučení odborníků se zpravidla děti začínají učit samostatnosti mezi 7. až 10. rokem života – nejdříve kratší pobyty poblíž domova, postupně pak delší cesty např. do školy.
Psychologové zdůrazňují, že příliš autoritativní nebo naopak příliš benevolentní přístup nedoporučují. Je podstatné dát dítěti přiměřenou míru volnosti, která odpovídá jeho schopnostem a zralosti.
Odborná doporučení z jiných zemí (například ze Skandinávie) jdou často směrem k větší důvěře k dětem již od mladšího věku, zatímco například v jižních zemích je tendence k opatrnějšímu přístupu.
Jak dítě připravit na první samostatné výpravy ven?
Začněte tím, že s dítětem budete pravidelně zdůrazňovat bezpečnost: jak přecházet silnici, vyhnout se nebezpečným místům, komunikovat s cizími osobami. Trénujte pravidelně cestu, kterou bude chodit, nejdříve společně, následně dejte dítěti možnost cestu vést a komentovat.
Jděte na to postupně – nejprve nechte dítě pár minut samotné před domem nebo na hřišti, později ho nechejte dojít krátký úsek pěšky samo. Každý další krok přidávejte podle toho, jak dítě zvládlo ten předchozí.
Stanovte jasná pravidla, například kdy se musí vrátit, s kým může jít ven, kudy přesně smí chodit a co dělat v případě problémů. Toto pravidelně opakujte a ověřujte dotazy a rozhovory.
Dítěti nesdělujte informace hrozivým způsobem (nehovořte, že „vás unese cizí člověk“), ale spíše prakticky vysvětlujte důležitost a důsledky dodržování pravidel. Dítě se tím učí nejen bezpečnosti, ale i odpovědnosti a schopnosti rozhodovat se za sebe.
V čem pomáhá samostatný pobyt venku?
Když dáte dítěti přiměřenou míru jisté svobody, pomůžete mu tím převzít odpovědnost. Postupně tak získává zkušenosti s rozhodováním, což upevňuje jeho sebevědomí. I když udělá chybu, naučí se z ní poučit, což je zásadní pro zdravý osobní růst.
Samostatná aktivita venku je důležitá i sociálně – dítě navazuje nová přátelství bez rodičovského vedení a vyzkouší si nová pravidla fungování v kolektivu jiných dětí.
Děti získávají díky tomu pocit kompetence („Jsem schopen zvládnout situaci i bez rodičů“), rozvíjejí samostatné myšlení, kreativitu a schopnost učit se z vlastních zkušeností.
Naopak nedostatek samostatnosti způsobuje, že dítě může být více nejisté, úzkostné, bojácné a méně samostatné v dalších oblastech života.
Jak minimalizovat obavy rodičů a bezpečnostní rizika?
Poznejte reálná a objektivní rizika. Statisticky největší obavou není většinou únos, ale spíše úrazy či nehody. Naučme proto děti například bezpečně přecházet ulici a chovat se opatrně na hřišti či kolem silnic.
Strach rodičů můžete snížit postupným navykáním – dítě pouštějte ven nejprve na krátkou dobu, později prodlužujte dle svého pocitu.
Využijte dostupné bezpečnostní technologie – například GPS lokátory v hodinkách pro děti nebo v telefonu. To vám dává možnost dítě diskrétně zkontrolovat, aniž by se samo cítilo pod nadměrným dohledem.
Umožnění samostatnosti je důležité. Dítě tím získává důvěru ve vlastní schopnosti. Po tréninku cesty a opakování pravidel můžete zkusit první skutečně samostatnou cestu. Vše zopakujete, stanovíte přesné místo i čas návratu a domluvíte způsob komunikace pomocí mobilního telefonu nebo hodinek.
Po návratu dítě oceňte, vyslechněte si jeho dojmy, pokládejte otázky a řešte případné potíže prakticky. Tím dítě podporujete učit se ze zkušeností.